EVO-3 Antirezonanční podložka

Tělo je vyrobeno z vysoce jakostního duralu, na který je nanesena dvojvrstva mědi a niklu. Nikl je v dalším procesu vytvrzen nitridací při teplotě 600°C.  Horní a spodní díl oddělují tři velmi přesné tvrzené kuličky.  Každá kulička se pohybuje ve svém leštěném sférickém pouzdře. Tato sestava eliminuje nežádoucí vibrace, které se šíří v prostoru při poslechu hudby. Chrání audio komponenty a reprosoustavy od okolních vibrací. Instalace je naprosto jednoduchá. Pod audio komponenty, zpravidla zesilovače, předzesilovače, DA převodníky vložíme čtyři nebo tři podložky EVO-3.  Podložky se umisťují pod spodní plech komponentů, ne pod gumové nožky. U reprosoustav doporučujeme použít čtyři podložky.

Evoluce finálního produktu trvala více než tři roky vývoje. Provedli jsme řadu testů různých geometrií a kombinací různých materiálů. Naše zkušenosti jsou zde, vyzkoušejte EVO-3.

Jak konkrétně se EVO-3 chovají?

Recenze Hifi-voice.com

Spodní, tempo udávající frekvence v „Lovers Rock“ ze stejnojmenné nahrávky nigerijsko-britské zpěvačky Helen Folasade Adu, známější jako Sade (2000 | epic | 500766 2) byly s podporou zirkonia citelně údernější, fyzičtější, jistěji konturované a oddělené. Možná ne tak objemné, zato koncentrovanější a pocitově přesnější. To křemík naopak podpořil mohutnost, pocit uvolněnosti a jakousi poklidnou bublavost, zdůraznil se pocit váhy a sytosti – je to však méně definované, ač stále subjektivně lepší, než když je přístroj položený „jen tak“.

Spodní, tempo udávající frekvence v „Lovers Rock“ ze stejnojmenné nahrávky nigerijsko-britské zpěvačky Helen Folasade Adu, známější jako Sade (2000 | epic | 500766 2) byly s podporou zirkonia citelně údernější, fyzičtější, jistěji konturované a oddělené. Možná ne tak objemné, zato koncentrovanější a pocitově přesnější. To křemík naopak podpořil mohutnost, pocit uvolněnosti a jakousi poklidnou bublavost, zdůraznil se pocit váhy a sytosti – je to však méně definované, ač stále subjektivně lepší, než když je přístroj položený „jen tak“.

Coververze „First of May“ od Bee Gees v podání Sarah Brightman („The Very Best of“ | 2001 | eastwest | 8573 88362-2) je plná jasných zvonivých výšek, u nichž „světlá“ sada zajistila větší „křupavost“ – to je trochu neobratná interpretace anglického výrazu, kde dává velmi jasný smysl. V českém světě bychom snad mohli říct, že jde o jasnější cinknutí, tón je precizněji vycizelovaný a zřetelně samostatnější. „Temná“ varianta nevytahuje výšky k obdobné jasnosti, mnohem spíše podtrhne pocit organického propojení, ač i tak jsme měli pocit zlepšení v oblasti čistoty. Jde o takový sytější a klid akcentující charakter.

Také dynamiku v Prokofjevově „Symfonii č. 1 v D dur, op. 25“ (Sergiu Celibidache / Münchner Philharmoniker | „Symphonies 1 + 5“ | 2004 | EMI | 7243 5 57854 2 8) ovlivnily obě sady, obě vlastně spíše k větší jistotě, ale přesto každá jinak. Zirkonium jako když podpoří snadnost vzedmutí energie, je to lehčí, vzdušnější projev s větším, fyzičtějším důrazem a odpichem, zatímco nitrid křemíku zdůrazní tekutost, hmotu a plynulost, hudba dokáže silněji a hutněji zabrat.

Do filmové „God Particle“ (Hans Zimmer | „Angels & Demons“ | 2009 | Columbia | 88697520962) vnesly zirkoniové kousky větší jistotu a vtiskly každý jeden tón pevněji do jeho místa, scéna se zdála sebevědoměji definovaná a dokonce i širší. Je tu víc vzduchu, víc místa, čímž se celé hudební dění snáze čte. Keramické modely zase „přiloží pod kotel“, všechno silněji vře, je to hutnější, propojenější, méně holografické, zato živelnější a robustnější, jakoby v o něco větším měřítku prezentované.

Hobojová interpretace Telemannovy „Fantazie pro flétnu č. 3 v b moll“ („The Artistry of Heinz Holliger“ | 1987 | Denon | DC-8006) byla za podpory zirkoniových podložek konkrétnější. Nástroj stál jasněji a hmatatelněji, monitorověji uprostřed scény, zatímco u keramiky jsme zase měli pocit výraznějšího propojení s okolím, bylo tu více vzduchu, respektive citelněji přítomný tu byl „ambient“, pocit ozvěn v prostoru a podobně.

Recenze Watt-audio.sk

Od jejich osazení bylo okamžitě evidentní, že jejich vliv na výsledek se v žádném případě nebude rovnat nějaké bezvýznamné statistické chybě nebo drobným okrajovým vylepšením. Zpočátku jsem tomu sám nemohl uvěřit, jednalo se však o opravdu významnou změnu všech parametrů reprodukce s největším důrazem na celkovém rozjasnění a pročištění hudební scény hlavně ve středním pásmu a pásmu výšek. A jak víme, tato pásma jsou významným nositelem hudební informace. Znělost výšek se projevila v jejich silnějším důrazu a čistotě, celková reprodukce měla s tímto vyzněním výraznější a rychlejší dynamiku. Detaily byly reprodukovány také zřetelněji s bohatším dávkováním a jasnějšími obrysy, ty okrajové, předtím než kdyby maskované těmi výraznějšími, se díky lepšímu konturování a prudší energii staly přítomnějšími. Ve spodní části pásma, v oblasti basů, se dostavil výraznější klid, dozvuk byl jasnější bez zvýraznění spodního okraje, které bývá někdy doprovázeno hučením nebo duněním. S přesnějším průběhem bez nepříjemného doznívání se bas jevil jako rychlejší a dravější, avšak bez ztráty objemu a celkově více zapadal do schématu vytvořeného středním a výškovým pásmem. Reprodukce se zarovnala a stala přehlednější a to nejen v oblasti čitelnosti, ale také v přesnějším a stabilnějším prostorovém zobrazení.